Bílé Karpaty
Celý rok jsme přemýšlely, kam že se to letos opět podíváme. Hlas padl na Bílé Karpaty a tak jsme 10.8. v 8:00 ráno vyrazily. Účast nebyla velká (Janča, Léňa, Max, Tyki a Charlie), ale to vůbec nevadilo.
Vlakem jsme dojely do Strážnice a odsud se vydaly přes Tvarožnou Lhotu na rozhlednu Travičná a vykoupat se na Lučinu. Tento den jsme ještě zvládly přejít Čertoryje a stan jsme po marném hledání pramene postavily u Tří kamenů. Náš ranní budíček nabyl nějak brzký ani jeden den, protože jsme nikam nechvátaly a také jsme chtěly pozorovat tu krásnou přírodu. Druhý den jsme se stavily ve větrném mlýně v Kuželově nabrat vodu a dále jsme pokračovaly celý den až na Šibeniční vrch, kde jsme rozhodly spát pod širákem mezi ovcema. Zde jsme také potkali Boba (mladý ovčácký pes velký jako tele), který hned začal lumpačit s Maxem, vypil nám vodu a snažil se mezi nás procpat své obrovské tělo (viz. fotky). Pátek byl ve znamení zdolávání nejvyšších vrcholů Karpat. Vyškrábaly jsme se na Velkou Javořinu a kochaly se výhledem (doporučujeme tam jít podle naší trasy, protože opačně vám nepřeji ony 4 km do kopce). Sejít z ní bylo značně namáhavé na naše klouby, a proto nás potěšilo, když jsme v Květné narazily na restauraci s menu za 64 kč. Zde jsme strávily dvě hodiny, protože oběd byl opravdu náročný - Léňa měla bavorské vdolečky, Tyki a Janča smažák, Charlie boloňské špagety a vše jsme zapíjely točenou Kofolou. Takto posilněny jsme se rozhodly ještě téhož dne vylézt na Velký Lopeník. A opravdu se to vyplatilo! Ačkoli jsme dorazily až kolem 20:00, ihned jsme vylezly na rozhlednu a kochaly se krásným západem slunce. Opět jsme spaly pod širákem a ráno v 5:45 opět hop a hop na vyhlídku na ranní východ slunce. Ten den jsme se koupaly. Bylo to ve Starém Hrozénkově, kde jsme ze sebe smyly pot a lebedily si na sluníčku. Ovšem ouha. K večeru se začalo zatahovat a pršet. A nám ještě došla bomba a hrozil hlad. Musely jsme vařit na ohni a to i v dešti. Zabydlely jsme se u osady Hutě, konkrétně na poloostrůvku u místního rybníka. Déšť naštěstí nebyl dlouhý a my si mohly vychutnat naši několika chodovou večeři (nudle s omáčkou, šulíky s mákem a marmeládou, čočková polévka). V neděli už jsme akorát došly k blízkosti Slavičína a tam jsme si také zašly na naši poslední večeři (zeleninové karbanátky a ameriky), ovšem netuše jaký budeme mít hlad, jsme si neobjednaly ovocné knedlíky, čehož jsme litovaly celou dobu po té.
Jak jste si přečetly, jídlem ani krásnou přírodou se na nás nešetřilo a my si těch šest dní krásně užily.